Janek Ledecký – Proklínám

Proklínam
^Ami Prázdnej byt je jako ^F past
kde ^Dmi růže uvad^Cno^Gu
^Ami Potisíci ^F čtu tvuj dopis
^Dmi na rozlouče^Gnou
^C Píšeš že ^Ami odcházíš,
když ^F den se s nocí ^C stří^Gdá
^Ami Vodu z vína ^F udělá kdo ^Dmi dobře nehlí^Gdá. Píšeš:
®: ^C Proklí^Gnám.
^Ami Ty tvoje ^F ústa proklí^Cnám
Tvoje ^G oči ledo^Amivý.
V ^F srdci jen sníh
^C sám a ^G sám.
^Ami Ať nikdy ^F úsvit nespat^Cříš
Na ústa ^G mříž. Oči oslep^Aminou
Ať ^F do smrti seš ^C sám.
^Ami Tvoje oči ^F jsou jak stín.
A ^Dmi tvář den když se ^C stmí^Gvá
^Ami Stromy rostou ^F čím dál výš,
a ^Dmi pak je čeká ^G pád.
^C Sám s hlavou ^Ami skloněnou
všechny ^F lásky budou ^C zdá^Gní
^Ami Po tisíci ^F čtu tvůj dopis
^Dmi na rozlouče^Gnou. Píšeš:
®
solo
®…ať zustaneš sám. Sám. A sám. Ať nikdy úsvit…