Karel Kryl – Král a klaun (2)

K^C#rál ^Hdo boje ^F#táh‘^H, ^F#do ^Hveliké ^F#dálky^H,
a s n^Hím do té v^F#álky ^C#7jel na mezku k^F#laun.

Než hledí si stáh‘, tak z výrazu tváøe
bys nepoznal lháøe, co zakrývá strach.

T^C#7iše šeptal pøi té hr^F#ùze:“Inter arma silent musae,“
m^G#ísto zvonku cinkal brn^C#7ne^C7ním^C#7,

Král d^Ho boje ^F#táh^H‚,^F# do ^Hveliké ^F#dálky^H,^F#
Ha s ním do té ^F#války ^C#7jel na mezku k^F#laun^B.^{H, F#, G#7}

Král do boje táh‘, a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval mìst.

Klaun v oèích mìl hnìv, když sledoval žháøe,
jak smývali v páøe prach z rukou a krev.

Tiše šeptal pøi té hrùze:“Inter arma silent musae,“
místo loutny držel v ruce meč.

Král do boje táh‘, a sotva se vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval mìst.

Král do boje táh‘, s tou vraždící lùzou
klaun tøásl se hrùzou a odvetu kul,

když v noci byl klid, tak oklamal stráže
a, nemaje páže, sám burcoval lid.

Všude køièel do té hrùzy, ve válce že mlèí Múzy,
muži by však mlèet nemìli,
král do boje táh‘, s tou vraždící lùzou
klaun tøásl se hrùzou a odvetu kul.

Král do boje táh‘, a v èerváncích vlídných
zøel, na èele bídných jak vstøíc jde mu klaun,

když západ pak vzplál, tok potokù temnìl,
klaun tušení nemìl jak zahynul král:

Kdekdo køièel pøi té hrùze:“Inter arma silent musae,“
krále z toho strachu trefil šlak,

Klaun tiše se smál a zem žila dále
a nemìla krále, klaun na loutnu hrál,
kl^C#7aun na loutnu h^F#rál, ^C#7klaun na loutnu ^F#hrál …