Karel Kryl – Morituri te salutant

Cesta je ^Amiprach a ^Gšterk a ^Dmiudusaná
^Amihlína ^Ca šedé ^Fšmrouhy ^G7kreslí do vla^Csů
a z hvězdných ^Dmidrah má ^Gšperk co ^Cmikamením
se ^Emispína ^Amia pírka ^Gtouhy
z ^Emikřídel pega^Amisů.

Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má
v ruce štítky a pase staniol, a z očí chvíč jí plá,
když háže do neznáma, dvě křehké snítky
rudých gladiol.

®:^GSeržante písek je bílý jak paže Daniely
^Amipočkejte chvíli mé oči uviděli
^Gtu strašne dávnou vteřinu zapomnění
^AmiSeržante mávnou ^G7a budem zasvěceni
^CMorituri te salutant^E, morituri te salutant …

Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídla holubí a marš mi hrál
zvuk děl co uklidnění skrýtá,
a zvedá chmýři které zahubí.

Cesta je fér a prach a udusaná hlína
mosazná včelka od vlkodlaka
Rezavý kvér, můj prach a sto let stará špína
a děsně velká bíla oblaka.